Jedním z nejvíce diskutovaných témat před každými volbami, a zároveň jedním z nejčastěji skloňovaných témat v médiích je právě otázka rodiny. Nenajdu snad obecnější heslo, které ve společnosti tolik rezonuje. Samotné téma totiž zahrnuje širokou škálu oblastí, jako je investice do vzdělání a zdravotní péče, podpora kultury a sportu i oblast bytové problematiky. A i když se toto téma zdá být obecné, je dle mého názoru velmi rozsáhlé a měli bychom k němu naopak přistoupit komplexně. Navíc se v poslední době objevují další oblasti spojené s rodinnou problematikou, přičemž samotná definice slova „rodina“ se stává předmětem různých interpretací.

Dle mého názoru je zcela zásadní, aby společnost věnovala pozornost svým nejmladším, ale nezapomínala u toho i na ty nejstarší. V ideálním světě by měla existovat rovnováha mezi podporou těchto dvou skupin. My ale v ideálním světě bohužel nežijeme. Poslední dobou mám pocit, že některá naše rozhodnutí spíše prohlubují propast mezi generacemi, a to je špatně. Protože právě bez životních zkušeností a moudrosti bude těžší, využívat entuziazmu, energie a zapálení pro ty, kteří životní moudrost teprve získávají. Jako člověk, který je v práci politikem a doma tátou, si velmi dobře uvědomuji, že veškerá rozhodnutí, která dnes dělám jako politik, ovlivní životy především těch nejmladších.

Tak, jak se vyvíjí svět kolem nás, vyvíjí a mění se i pohled na něj. A to především u mladé generace. To, co přišlo důležité mé generaci, už není tolik důležité pro tu nastupující a naopak. Pokud si toto včas neuvědomíme, ujede nám vlak. Jsem přesvědčený, že jakákoli investice do našich dětí a vytváření podmínek pro jejich lepší životy se nám všem vrátí. Právě tímto způsobem můžeme lépe udržovat onu rovnováhu mezi generacemi, o které jsem se zmiňoval.

„Pokud se dítě necítí doma dobře, při první příležitosti uteče. Ale to přeci žádný rodič nechce.“